První den na cvičáku
Jedno slovo katastrofaaaaaaaaaaaa
První den byl opravdu docela katastrofální.Nejprve,když jsme se blížili ke cvičáku tu a tam na nás někde číhal pes.To bylo jeho první trauma.Jak Gar uviděl,že NA TOM OPLOCENÝM FLEKU POBÍHAJÍ VOLNĚ PSI,najednou se šprajcl a nechtěl jít dovnitř a dokonce se ani hnout z místa.Byl jako v tranzu.Nakonec jsem ho tam ovšem dostala a....chvíli se snažil se na ty psy aspoň dívat.Když už to nemohl vydržet vyvlíkl se z obojku a utekl směrem k brance.Chudáček byl celej naježenej a koukal se slibně na branku,jako kdy už konečně půjdem.To se ale kamoš přepočítal,mnoho lidí mi ho pomáhalo udržet uprostřed cvičáku.Utekl mi celkem 4x.Až se trochu uklidnil a vzal si od naší trenérky párek,měli jsme jít do nástupu.Samozřejmě jsme šli na konec.Ani to nešlo.Přišla tedy vedoucí Martina a byla tak hodná,že si nás vzala k samostatnému cvičení.Při první hodině nás naučila(se snažila naučit,jí to šlo dobře,ale my.....)přivolání(že mám před psem běhat jsem do té doby opravdu nevěděla),sedni,lehni(to jsme z větší části uměli),zůstaň(nám šlo,ale jen když mě Gar neviděl,jinak měl pořád nutkání za mnou chodit),aport(jakž takž),áčko(zvládl okamžitě),kladinu(jsme ho museli trošičku přemlouvat,ale nakonec to šlo),a skočku(ta mu nedělala problém).A abych nezapomněla chůzi u nohy(měla jsem mu koupit škrťák,ten naštěstí zabral).
A tento zážitek prostě nejde nepopsat:
Když jsme mu hodili aport a byla chvíle volna,kdy všichni vypustili své psy,Gar běžel asi 10 metrů s hlavou zvednutou,že on je ten machr a nikdo na něho nemá,že má tenisák v tlamě.Sotva se k němu však psi dostali blíž,tenisák upustil a zdrhal co mu nohy stačily.